Peníze jsou pro nás lidi natolik důležitými průvodci našimi životy, že se bez nich neobejdeme, nechceme-li přežívat v nejistotě ze dne na den. Což samozřejmě nechceme. Každou chvíli něco potřebujeme, a abychom to mohli mít, jsou nám potřeba právě ony peníze, za které nám to potřebné někdo nabídne.
Peníze ale samy na naše účty nebo do našich peněženek nedoputují. Ty si musíme nejdřív zasloužit, a to tím, že si je vyděláme. Někdo jako zaměstnanec, někdo jako podnikatel, to už je individuální a vlastně podružné. Je třeba si peníze vydělat, a je vcelku jedno, jak si to zařídíme. Hlavně abychom je měli a aby jich bylo dost.
Ale co když člověk pracuje a vydělává, ale přesto mu to nestačí na uspokojování jeho potřeb? Co když se za něco zaplatí, ale na to ostatní už pak žádné peníze nezbydou? Co když se má platit, jenže zkrátka není čím?
Pak se uvažuje pochopitelně i o vzetí si půjčky. Ta může pomoci, když sami nejsme dočasně tak solventní, jak bychom měli. Ale když ono je skutečností, že čím víc peněz si někdo potřebuje aspoň půjčit, tím menší je pravděpodobnost, že se takové pomoci dočká. Protože se musí vždy prokázat, že dlužník půjčené peníze i vrátí, a čím je větší suma půjčených peněz, tím větší je i požadovaná záruka. A pak stačí třeba i jenom nízký příjem nebo záznam v registrech dlužníků a naděje je ta tam.
Ale americká nebankovní hypotéka naštěstí pomáhá i těm, kteří nemají možnost doložit svou bonitu. U té se namísto toho, co obvykle chtějí banky, dává do zástavy nemovitost, a pak si člověk může půjčit i sedmdesát procent hodnoty zastavené nemovitosti, a to až na třicet let. Tato záruka zde nahrazuje nutnost mít čisté registry dlužníků, tady se netrvá na zase až tak velkých příjmech, a tak tu mnozí lidé dostanou to, co potřebují, ale zatím nemají. Tedy peníze. Se kterými se komukoliv z nás lidí daleko lépe žije.